Jaké to je být neustále zaplavován inspirací? Pěkně na nic. V Magii slov pojednávám o důležitosti Tribann, tedy nejen inspiraci invokovat, ale i evokovat. Problém je, že se mi to dost dobře nedaří, a proto vzniká i tento článek, jako snaha trochu se vypsat a ulevit tak svojí tvůrčí duši.
Vše to začalo v době maturit, kdy jsem se pustil do psaní Magie slov a během práce na této knize jsem se napojil na Awen. Tento proud sílil a sílil každým dnem, každou minutou, kterou jsem zasvětil práci na oné knize. A najednou kniha je napsaná, čeká se na ilustrace, na vyjádření nakladatelství a já jsem stále napojen na Awen, jelikož se mi přítomnost Inspirace značně líbí. Ale... Je to dost vyčerpávající, když najednou nemáte možnost toho využít. Je to jako neustálý přísun sacharidů, které mé tělo nepotřebuje, ale stáje přijímá, neboť je to dobré, stejně tak to v tuto chvíli u mě funguje s inspirací. Na jednu stranu je zde spousta projektů, které bych chtěl vytvořit, na stranu druhou je tu moje mysl, která mi jasně říká, že mám počkat, než uzavřu kapitolu Magie slov. A já teď nevím, jak dál. Většinou mi s tím pomáhalo natáčení videí, ale moje kamera se rozhodla odejít do věčných lovišť a tak toto odreagování nepřipadá v úvahu. Psaní článků je sice fajn, ale úplně mě to nedokáže vyšťavit, jako ono natáčení. A tak se topím v přílivech inspirace, jelikož se jí prostě nechci vzdát. V počítači koukám na složku knih, které bych chtěl jednou napsat, ale nemůžu začít, jelikož mé myšlenky stále odbíhají k Magii slov. A tak na tajňačku tvořím něco mimo počítač, abych neměl takové výčitky svědomí. Zpověď (pracovní název projektu) je ale něco, co vyloženě stojí na mých stínech, kterými se pomocí této knihy musím znovu prokousat a postavit se jim čelem. A proto od toho neustále utíkám, ačkoliv mi Bohyně řekla, že tomu neuteču, že mě to stejně dožene. A podívejme se, ono mě to doopravdy dohání... k šílenství. Mám tolik inspirace, až to hezké není. Každý den mě napadne námět na jednu knihu a já si říkám: "Hele, ale kdy to chceš jako napsat, zeditovat a vydat?" A proto tento krátký nonsens uzavírám slovy: Už dost, chci mít chvilku klid a uzavírám napojení na Awen.
0 Comments
Dnes se chci prostřednictvím tohoto článku vypsat, takže to možná bude trošku delší. Chci vám představit koncept, se kterým jsem se setkal, když jsem si rozšiřoval informace o Kněžkách Avalonu. Na stránkách Goddess temple jsem nalezl seznam povinností/odpovědností kněžky a k jednotlivým bodům bych se rád vyjádřil.
1. Kněžka jedná na vlastní triko První bod nás seznamuje s myšlenkou, že každá jedna kněžka jedná na vlastní zodpovědnost, z vlastního přesvědčení a na příkaz Bohyně, nebo Paní, kterážto Bohyni zastupuje. Je to dost důležité, jelikož je vždy potřeba naučit se vystupovat jako soběstačná osobnost, která jedná ze svobodné vůle. Je to právě o vlastní vůli, které poroučíme právě my. A zároveň, když něco provedete, jde to vždy jen za vámi, nikoliv za celým společenstvím 2. Kněžka je vlídná, čestná/pravdomluvná, soucítící, milující a moudrá Jasou určité vlastnosti, které by měla každá kněžka mít. Kněžka nelže, pouze neodhaluje plnou pravdu. Ale stejně jako druidové, i avalonské kněžky jsou obhájkyněmi pravdy. Zároveň často pracují a pomáhají lidem, což si vyžaduje již zmíněné vlastnosti. Zde bych se chtěl zamyslet jen nad jedním. Rodí se lidé s těmito vlastnostmi, nebo je možné si je postupně osvojit? Co myslíte? 3. Kněžka miluje sebe a pečuje o sebe Duchovní cesta a práce pro ostatní často vede k tomu, že zanedbáváme sami sebe, jelikož si myslíme, že jsme tu od toho, abychom sloužili společnosti. K přežití je mimo jiné potřeba být i trochu sobec (všeho moc škodí). Zdravé sobectví je něco, co nám pomáhá udržet v sobě dostatek síly, abychom mohli fungovat. Vykašlete se na veškeré výčitky, které se k vám dostanou. Prostě se nenechte sežrat za živa. Znáte to, nabídnete prst a lidi ukousnou celou ruku a přijdou si přidat. Kněžka se musí naučit říkat NE. 4. Neublížíš!!! Tak jako ve všech moderních pohanských tradicích i zde máme bod týkající se (ne)ubližování ostatním organismům, se kterými sdílíme tento prostor. Často se má za to, že se to vztahuje jen na lidi, ale jelikož lidé jsou součástí živé přírody, která vznikla z vůle Velké matky, jsme si všichni na tomto světě rovni. Proto je nutno s tím tak pracovat. Neublížíš zbytečně ničemu! Ovšem, jde zde polemizovat, do jaké míry ubližujeme rostlinám, když je jíme, nebo zvířatům, když je zabíjíme. Je jen na nás, jak se k tomu postavíme, každopádně tento bod odkazuje na vědomé ubližování životu a narušování Rovnováhy. 5. Jsme zodpovědní za své činy, dobré i zlé. + 6. Jsme připraveni nést následky za své pochybení Tyto dva body spolu dost úzce souvisí a jejich společným tématem je odvaha a zodpovědnost. Toto téma jsem třeba já zpracovával skrze skupinový rituál vedený Leonorou z PPCZ a bylo to dost silné. Odpovědnost je něco, čemu se lidé vyhýbají, jelikož nechtějí přijmout následky svých činů, pokud se tedy nejedná o výhodný zisk. Jenže kněžka musí přijmout vždy následky svého jednání, jelikož ona sama se rozhodla, že danou věc vykoná. 7. Respektuj a naslouchej ostatním. + 8. Respektuj víru ostatních K tomuto tématu jsme se asi dvakrát vyjadřovali v rámci PPCZ. Takže znovu, nikdo nemá patent na jedinou pravou víru a víra je tu primárně k tomu, aby pozvedla naši duši a motivovala nás k nějakému duchovnímu růstu. Skrze víru nalézáme cestu k osobnímu božství a to nás poté motivuje k dalším krokům. Někomu vyhovuje polyteismus, jinému zase monoteismu. Přesto má každý pravdu, jelikož ona cesta je ta pravá pro něj. Stejně tak je to s názory. Ale zde pozor. Je důležité připomenout, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého. 9. Hledej společnou řeč, nikoliv konflikt + 10. Udržuj dobré mezilidské vztahy K tomu jen jedno: Někdy mě až překvapuje, kolik toho můžu mít společného s lidmi, které nemá jinak zrovna v lásce. 11. Ber na vědomí své osobní limity Není nic horšího, než když se přepínáte a jedete úplně na doraz. Zpočátku to možná jde, vydržíte to týden, měsíc, celé prázdniny, ale dřív nebo později padnete na hubu. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy jsem celé prázdniny jel 15 - 16 hodinové směny a poté jsem byl rád, že jdu do školy, kde jsem si konečné odpočinul. Ono toto přepínání na duchovní úrovni má často za následek pocit vyhoření. Dělejte vše s chutí a do ničeho se nenuďte , pokud to vyloženě nejde. Nechte to sednout a pořádně si to propracujte. Zároveň tento bod mluví i o tom, že jsme stále jen lidé, nikoliv Bohyně. Nemáme moc nad lidskými osudy a ani nám taková moc nepřísluší. Soudit je lidské, ale odpouštět božské, tak ať mi tedy Bůh odpustí. 12. Naučte se rozlišovat mezi realitou a snem Někdy se stane, že se necháme až moc unést sněním a žijeme v představách skvělého vztahu s Bohyní, zatímco naše běžná denní rutina spočívá ve vysedávání u pc. Nebo jasně vidíme ze svých rukou šlehat plameny, necháváme se unášet svými sny o budoucnosti a zapomínáme na přítomnost, ve které jsme a ve které bychom měli začít budovat onu budoucnost, která přichází s každou novou sekundou. 13. Uctívej Bohyni Bohyně nás učí poznat nás samotné a svět kolem nás. Je naší matkou i Smrtkou, která si pro nás přijde. V některých tradicích, například v té avalonské, je hlavním božstvem. Proto právě bod o jejím uctívání. O rozdílu mezi uctíváním a komunikaci budeme mluvit v PPCZ. Ale řeknu k tomu asi tolik: Božstvo není kámoš Tonda, ačkoliv zajít s nimi občas na pivo může být sranda. |